SPORTOVNÍ KLUB SK SLAVOJ PRAHA JIH

Informace o nás - trochu z historie

Sportovní klub Slavoj SPMP Praha byl založen na konci roku 1999. Zakladatel, Zdeněk Kahovec již dříve naučil svého syna a několik jeho kamarádů hrát stolní tenis. V té době byl vyzván, aby se zapojil do práce SPMP Praha. Přijal a předsevzal si rozvíjet sportovní aktivity lidí s mentálním postižením. Většina členů sdružení měla představu, že klientům stačí vyběhnout někam do parku, na louku a tam si zaskotačit, že bude vše pokračovat stejně. Pan Kahovec tento názor nesdílel a začal se zajímat o způsoby financování, o různé sportovní akce, o možnosti zapojení našich klientů do soutěží a olympiád. Brzy našel možnost využívat dva stoly pro stolní tenis. Ale počet zájemců předčil očekávání a bylo nutné hledat větší prostory. Ty nalezl v prostorách Jedličkova ústavu. Nejdříve pronajímal klubovnu a později tělocvičnu.

Hlavním cílem založení klubu bylo poskytnout sportovcům možnost trénovat stolní tenis, později i účast na soutěžích Českého hnutí speciálních olympiád (ČHSO). Protože o úspěšné činnosti členů klubu si mezi sebou klienti SPMP i jejich rodiče řekli, zvyšovala se rychle členská základna sportovců a také začali pomáhat další dobrovolníci z řad rodičů (pan Pavlíček, pan Menšík a další). Brzy poté vznikl SK Plavci, do té doby „jen“ rehabilitační plavání, vedené zakladatelkou SPMP Praha paní Gürtlerovou. Po čtyřech letech v roce 2005 předal pan Kahovec ze zdravotních důvodů vedení SK Slavoj mně - Zuzaně Bláhové. V prostorách Jedličkova ústavu jsme  začali i s tréninkem bocce. Během času se přidávaly další sporty, jako sálová kopaná, košíková, florbal a po domluvě s USK Praha i plavání v Tyršově domě. Jak se měnili trenéři a klienti, měnil se i zájem o sporty. V současné době trénujeme pravidelně stolní tenis, přehazovanou a  bocce, plavání ve spolupráci s dalšími sportovními kluby v rámci SPMP. Základy atletických disciplín a také lyžování trénujeme podle klimatických podmínek.

Sportovní klub je určen pro děti, mládež a dospělé s mentálním postižením. Lidé s mentálním postižením sice mohou být členy běžných sportovních oddílů, ale naši sportovci nejsou technicky natolik vyspělí a zdatní, aby se mohli úplně zařadit a vyrovnat ostatním sportovcům, získat pocit uplatnění a úspěchu. Proto i když byli členy, bývali vyřazováni ze zápasů a tím trpělo jejich sebevědomí. V našem klubu mají lidé s mentálním postižením možnost uplatnit se, protože jsou do soutěží zařazováni ve skupinách podle svých průměrných, celoročně sledovaných výkonů. Ve své výkonnostní skupině má možnost uspět každý. Často člověk s mentálním postižením - sportovec a jeho rodiče (někteří poprvé v životě) mohou společně prožít pocit úspěchu.

Pravidelné tréninky a následné sportovní soutěže posilují nejen zdraví, ale i sebevědomí. A v neposlední řadě je i výchova k samostatnosti v sebeobsluze a ke sportovnímu chování. Dosavadní výsledky z různých klubových, regionálních a republikových soutěží, přeborů a Speciálních olympiád, kterých se naši sportovci zúčastnili, jsou potvrzením, že tato práce má velký smysl. Zájem o účast na soutěžích bývá velký, účastníci se vybírají (jedno z  kritérií je pravidelná účast na tréninku – nejméně jedenkrát týdně). A v soutěžích se nejedná o „hru na závodění“, protože ve všech sportech se soutěží podle mezinárodních pravidel pro jednotlivé sporty, často za účasti mezinárodních olympijských rozhodčích.

V současné době má klub 26 sportovců a 4 trenérky z řad rodičů. Někteří sportovci vykonávají také funkci asistenta rozhodčího či trenéra. Pomáhají počítat skóre při zápasech, zapisují výsledky do tabulek, nebo vedou evidenci docházky. Přátelství s novými kamarády a hlavně emocionální zážitky jsou asi největším přínosem naší činnosti. Vzpomínky jsou trvalé a  jakékoliv vyprávění o účasti na kterékoliv soutěži navozuje zájem opět se setkávat, soutěžit (a vítězit) nejen u účastníků, ale také u ostatních členů oddílu, kteří neměli možnost té které soutěže se zúčastnit. Lidé, kteří se setkávají se členy našeho klubu většinou v závěru setkání konstatují (pro nás dnes již klasickou větu): „Měli jsme z vás trochu obavy, ale vždyť vy jste jako my, jenom víc ukáznění.“